NAPSALI O NÁS

internetový časopis: Žena -inZdravím,

zdravím, s holkama ze skupiny jsme byli minulí vík zde a super – jídlo paráda – ze svého talíře bych dala i dítěti: nepřesolené, nepřeplácané kořením, obsluha super – a že bylo pod stoly nastláno hůř jak u prasat pokoje taky příjemné, vnitřní bazén se slanou vodou, vnitřní herna, venkovní posezení a hřiště s trampolínou. Jen venku sme moc nebyly – chcalo až hrůza. Mohu vložit pár fotek ano ke tam piskoviste a male hriste venku a jeste jedno vetsi venku a pak mega mistnost s kobercem a hrackami uvnitr da se tam jezdit i na odstrkavadlech je to opravdu velky a je tam bazen se slanou vodoubohužel v bazenu se nedalo fotit- byla tam pára, pouští tam po 10 lidech (zapisuje se na recepci):) jinak hodnodím fakt kladně byl tam malý problém se signálem na chůvičkách – ale jak kdo. A jak říkám – venku jsem byla jen cca 1,5h – to zrovna nepršelo, tak nemohu říct co v okolí je a co není .Cayse

21.5.2017

Kontakt bB

Alen Praha

Diana Brno

S dětmi v Praze

Zpráva ze společného pobytu Klubu Diana Brno a ALEN Praha

v hotelu Na Podkově v Bystrém u Poličky

Zimního pobytu v Bystrém u Poličky se zúčastnilo 10 členů Alenek a 19 členů Klubu Diana. Městečko Bystré nás přivítalo sluníčkem, prozářenou modrou oblohou, ale také jiskřivým sněhem a pořádnou zimou.

Na první společné vycházce hned první odpoledne nás provázel průvodce pan Unčovský, který nám přiblížil historická fakta kraje. Určitě by dokázal o svém městečku mluvit hodiny (však je také uvedený v titulcích filmu Všichni dobří rodáci, který se tady natáčel, jako odborný poradce). První naše kroky s ním vedly do místního kostela, který je zasvěcen sv. Janu Křtiteli a je údajně nejstarším poutním místem Panny Marie Karmelské (která tu má krásný obraz) u nás. Pan Unčovský nám podrobně sdělil celou historii tohoto kostela a pak s námi vystoupal až na věž, kde jsme obdivovali zvon a kochali se výhledy na město i okolí. Potom nás průvodce vedl k radnici, barokní budově, kde sídlí městský úřad. Poslední zastávkou vycházky byla bysterská Sokolovna, kterou jsme si prohlédli včetně kinosálu a pak jsme již dostatečně zmrzlí chvátali do hotelu na kávičku a zákusek (tento hezký odpolední rituál se opakoval každý den ve velkém sále hotelu). S panem průvodcem jsme se rozloučili a poprosili jej o další setkání, které jsme naplánovali na poslední den pobytu zároveň s návštěvou zámku.

Hned první den – po rozdělení do 3 skupin, jsme šli vyzkoušet mořskou vodu v bazénu. Bylo to tak úžasné, že jsme šli všichni unaveni brzy spát.

Následující den bylo již zamračeno a drobně pršelo. Autobusem jsme odjeli do Olešnice do poslední původní výrobny modrotisku v Čechách a na Moravě, která patří rodině Danzingerů. Pan majitel nám zajímavě vyprávěl o výrobě této potištěné látky od historických začátků v r. 1816 až do dnešních dní. V současné době tradici převzal jeho syn. V jejich prodejně jsme si některé výrobky koupili jako dárečky pro své blízké. Naplněni krásou jsme se přesunuli do chalupy Dianky Věrušky, kde jsme v příjemném teplíčku u rozpáleného krbu poseděli, ohřáli se, dali si dobrý čaj a kávu i pivo. Takto odpočatí a zahřátí jsme se vydali na oběd a pak do odjezdu autobusu zpět jsme si prohlédli za stáílého deště místní obchůdky a střed Olešnice.

Doma nás čekala opět kávička, příjemný bazén a po večeři tentokrát i společné posezení v herně. Sledovali jsme i některé sportovkyně při ping-pongovém turnaji.

Předpověď počasí byla stále pro nás nepříznivá a tak jsme trochu pozměnili plán a ve středu jeli opět na výlet autobusem do Poličky. V Poličce jsme chtěli navštívit Centrum a Muzeum Bohuslava Martinů, bohužel nějakým šumem ve vedení výletu jsme do muzea nedorazili. Průvodce p. Dr. Sommer nám vše ale vynahradil podrobným vyprávěním o dějinách tohoto města, které založil r. 1265 Přemysl Otakar II., provedl nás po historickém středu Poličky, zavedl nás na hřbitov ke hrobu hudebního skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil a první léta svého života prožil v malé místnosti ve věži místního kostela sv. Jakuba. Jeho otec zde byl švec a pověžný. Kolem mohutných kamenných hradeb, které obklopují historickou část města, jsme se vraceli zpět na náměstí. Po obědě Na Bídě v Šenku nožíře Dobroty jsme navštívili výtvarnou dílničku Art galerii – Síň řemesel, kde už nás čekala paní Jana Jonáková a ukázala nám, co všechno umí. Vše jsme obdivovali a mohli i zakoupit – paličkované krajky, ozdobená vajíčka, náhrdelníky a další její výrobky.

Středeční večer (kromě pravidelného osvěžení v bazénu) jsme pod vedením paní Voglové tančili zumbu. Paní cvičitelka byla překvapená, jak dobře tančíme, že některé z nás vydržely v tempu celou dobu. Obdiv si zaslouží nejstarší Dianka Marie (za pár dní oslaví 87 let) – byla výborná!

Ve čtvrtek už to vypadalo, že se počasí umoudřilo. Podnikli jsme výpravu ke kapličce u Hartmanic. Bohužel po turistické značce se jít nedalo a tak jsme šli po silnici do kopce až jsme přišli ke kapličce sv. Jana Nepomuckého. V tuto chvíli vysvitlo sluníčko a ozářilo okolní krajinu a městečko Bystré. Paní, která se o kapličku stará, nám ji přišla otevřít a pověděla nám historii stavby a vyprávěla i o běžném životě lidí na Vysočině. Potom jsme se rozdělili na několik skupin, pár vytrvalců se rozhodlo pokračovat ve výšlapu až na Svojanov, jiní šli směrem k Hlásnici a několik členů se rozhodlo po prohlédnutí Hartmanic vrátit zpět do Bystrého. Počasí se opět zhoršilo.

 Po celý pobyt jsme pilně plavali, někteří chodili do bazénu – k posílení imunity a celkové kondice organismu – i ráno už před snídaní, stejně tak byl v programu bazén i poslední večer. Jedenkrát za pobyt jsme si mohli užívat celkové uvolnění ve velké osvětlené vířivce.

Poslední večer byl připraven závěrečný rozlučkový večírek. Tančili jsme, povídali jsme si, dodržovali „pitný režim“, dobře se bavili a mnozí se teprve více seznámili. Příště musíme takovým večerem pobyt hned zahájit.

Poslední dopoledne našeho pobytu patřil prohlídce zámku v Bystrém, kde je umístěn Domov pro osoby s mentálním postižením od 3 let věku s přidruženými kombinovanými vadami. Domov poskytuje sociální služby 119 klientům, mužům i ženám. Paní Machatová – zástupce ředitele – nás provedla tímto domovem. Měli jsme možnost nahlédnout do života těchto lidí, vidět jejich třídy, tělocvičnu, dílny, rehabilitační místnosti, dokonce i nácvik divadla, a nakonec jsme navštívili jejich kavárničku. Paní Machatová nám velmi ochotně vysvětlovala a popisovala zájmové činnosti obyvatel tohoto domova (mohou se uplatnit v keramické, košíkářské, dřevařské i textilní dílně, vyrábět papír, parafinové svíčky, pracovat v parku, využít bazén). „A právě při návštěvě výroby svíček jsem zažila překvapení a dojetí,“ vypráví Věra. „Jeden mladík mě oslovil odkud jsme. Odpověděla jsem, že z Brna a z Prahy. Na to mi řekl – Pozdravujte paní Danielu! On ji viděl vloni a předloni a naše Daniela na něho udělala takový dojem, že mu zůstala v mysli.“ V přátelském rozhovoru jsme si vše prohlédli a zhodnotili účelnost domova. Provázel nás také pan Unčovský, který nás při zpáteční cestě zavedl k Brtounově chalupě, kde je umístěno minimuzeum. Cestou nám pověděl hodně zajímavostí o lidech i návštěvnících tohoto města.

 Po celý pobyt se o nás pečlivě a obětavě starali pracovníci Hotelu Na Podkově a splnili nám každé přání. Alenky byly v Bystrém již potřetí a opět se nám tam líbilo. Byl to dobrý nápad – společný pobyt Alenek a Dianek – vzájemně jsme navázali přátelství, utužili kamarádství a věříme, že se opět společně sejdeme na nějaké příští akci. Pevně věříme, že jsme si všichni zlepšili zdraví a s novým elánem jdeme vstříc dalším zážitkům roku 2012, který vlastně teprve začíná.

V Brně a v Praze zapsaly Eva Najvarová a Věra Formánková

Klub Diana Brno ALEN Praha